Zamyšlení: Úrovně

Začněme nejprve oddělením myšlenky „úrovně“ od myšlenky „povolání“. Protože v D&D, kde tyto prvky vznikly, jsou spleteny dohromady, existuje zažitá představa, že nelze míti „úrovně“ bez „povolání“. Ale i d20 systém ukazuje, že to není pravda. V d20 Cthulhu například žádné povolání nenaleznete, zato úrovně ano. Debatu pro nebo proti povoláním si necháme jinam a dnes se zaměříme na „úrovně“.Co tedy „úroveň“ v kontextu RPG znamená? V základu jde o formu ztvárnění pokroku postavy, pomocí níž hráč v průběhu času zlepšuje svoje schopnosti. A tohle je důležité, protože to spousta lidí nechápe – úroveň limituje možnosti, neumožňuje je. Ještě jednou a pomaleji – úroveň vám ani tak neříká, jaké úžasné schopnosti dostanete, jako spíš vám říká, jaký je limit schopností, které ještě dostanete.Hodně lidí, kteří mají potíže s představou „úrovně“, má ve skutečnosti potíže s konkrétní představou úrovně v D&D. Zcela konkrétně: když jdete o úroveň výš, dostáváte životy, body dovedností, možná novou odbornost a vaše bojové schopnosti a záchranné hody jdou nahoru.Pro některé lidi do toho vstupuje otázka „realističnosti“. I když je čarodějův bonus nižší než válečníkův, proč by měl čarodějův bojový bonus vůbec stoupat? Pro spoustu lidí je představa, že tím, že stráví víc času coby tuláci a jejich životy stoupnou nebo stráví víc času jako čarodějové a jejich bojové schopnosti stoupnou, směšná.A v jejich pohledu je jistý díl pravdy. Samozřejmě lze přijít s protiargumenty, třeba že čaroděj potloukající se tak dlouho kolem válečníků pochytí, byť třeba sám nebojuje, pár bojových triků, které by mohl teoreticky použít. Ale to je argument značně slabý, přinejlepším. Nevysvětluje, proč třeba CP čaroděj, žijící v Čaropoli, kam žádní válečníci nesmí a nikdy se tam nebojuje, bude stoupat v bojových dovednostech každou úroveň.Nicméně, toto nejsou problémy s koncepcí „úrovní“ jako spíš problémy s tím, jak konkrétně D&D kombinuje "úroveň" a "povolání". Takže teď, když se rozvzpomeneme, že mechanickým smyslem existence úrovní je jejich limitující schopnost, nikoliv jejich volnost, chápeme, že úrovně tu nejsou proto, aby nám „dávaly“ schopnosti, ale aby nás OMEZOVALY v tom, na jakém stupni naše „schopnosti“ budou.V rámci herní rovnováhy toto činí úrovně velmi užitečnými. Úrovně nám v podstatě říkají: „po x dobrodružstvích si můžeš přidat maximálně y ke schopnosti Z“. Ať už je „x“ vyjádřeno zkušenostmi, bodovými odměnami nebo jinými mechaniky, na tom nezáleží. Ale co je důležité je, že to brání zvýšení schopnosti Z nad hodnotu „y“. Takže úroveň je ve skutečnosti limit. Říká, že válečník na 7. úrovni nemůže mít základní útočný bonus lepší než +7 nebo že čaroděj na 12. úrovni nemůže sesílat kouzla s vyšší jak 12. úrovní sesilatele.A co se stane, když úrovně nepoužijeme? Znenadání jste ponecháni v systému, kde není žádné „y“ maximum.Systémy bez úrovní jsou obvykle na principu „point-buy“ (nákupu za body), ale ne vždycky. V point-buy systému je vaším jediným „limitem“ črta vaší postavy a počet bodů, které můžete utratit.A nevyhnutelně v jakémkoliv neomezeném point-buy systému, který jsem kdy viděl, skončíte s lidmi min-maxujícími své dovednosti, schopnosti a jiné statistiky tak, aby skončili s jednou či dvěma, které jsou radikálně vyšší, než by měly být a spoustou dalších, které jsou zřejmě nižší, než by zasloužily.To je vážný problém, kterému se koncepce úrovní snaží vyhnout.Protože – a nelžeme si – „črta postavy“ je obvykle velmi křehký systém, jak zabránit zneužití, a to i u velmi nadšených hráčů orientovaných na prožitek a ponoření do postavy. Pokud vidíte mechanickou výhodu v napumpování všech 25 bodů, které máte k dispozici, do schopnosti „krátký“ luk a tudíž skončíte se silně nadhodnocenou schopností střílet, bezpochyby vymyslíte nějakou „črtu postavy“, která to bude ospravedlňovat.Taková je prostě lidská přirozenost.A její důkaz je skryt i v D&D. Ze všech lidí, které jsem viděl naříkat nad tím, „Proč má jejich čaroděj +7 na zásah?“ jsem nikdy nezažil, že by některý z nich řekl: „Myslím si, že se to nehodí do mého pojetí postavy, takže díky za nabídku, ale můj čaroděj bude mít +0 na zásah, i když za to nic nedostanu.“Ano, oni by nejspíš rádi vyměnili bonus +7 za nějakou jinou věc (možná víc kouzel k sesílání), ale nikdy by si nevybrali nezlepšovat se. Takže stručně, jsou ochotni min-maxovat postavu, ale nezvolí si postavu, o níž vědí, že je slabší v něčem, o čem přiznávají, že je mimo jejich pojetí postavy, prostě z principu.A to je taky lidská přirozenost, protože pokud víte, že všichni ostatní čarodějové na 15. úrovni mají +7 na útok, nechcete se cítit nějak podřadnější nebo zranitelnější.Zatímco v systému bez struktury úrovni a limitů pokroku s point-buy systémem by čaroděj min-maxoval svoje schopnosti stejně jako kdokoliv jiný.Samozřejmě některé point-buy systémy obsahují omezení na to, kolik bodů můžete vložit do jednotlivé statistiky. To je sice bez debat, jenže ve chvíli, kdy vytváříte takový druh omezení, vytváříte úrovně. Daný systém tomu sice nemusí říkat úrovně, ale co na tom, princip je stejný.Skutečná otázka tedy není – jsou úrovně k něčemu dobré, ale spíš: Jaký druh úrovní chcete použít? Chcete jednoduchý postup napříč všemi schopnostmi, chcete rozdělovat body do vámi vybraných dovedností do výše omezení? Ve výsledku je to hlavně otázka chutě, naladění a toho, co chcete napodobit. Ale jakýkoliv systém, který nepředstavuje nějaký druh konceptu úrovní, skončí jako příliš zranitelný pro min-maxing a bude mít pravděpodobně problémy s rovnováhou.Jak vidíte, ta nebo ona podoba úrovní je nejen dobrá, ale téměř povinná a nutná, až na pár čestných výjimek. Skutečným problémem je tedy najít tu koncepci úrovní, která vám vyhovuje.