První a druhá dobrodružná triáda

Dobrodružná triáda

Originál, prosinec 2010

Včera jsem v komentářích dostal zajímavou otázku, která mě přiměla zamyslet se nad strukturou dobrodružství. Řeč byla o dobrodružství s cílem oproti procedurálním dobrodružstvím a diskutující se mě zeptal, co za kategorie to je. Nikdy jsem to tak moc neřešil, takže jsem se trochu víc zamyslel nad tím, kolik dalších kategorií se dá vymezit.

Co mě překvapilo je, že méně, než bych čekal. Když zůstanu v rámci běžných dobrodružství, tzn. když budu ignorovat meta-herní přístupy, kde je hráč více v roli autora, tak mi zůstanou tři velké kategorie - Situační, Procedurální a orientovaná na Cíl. Ty nejsou výlučné (o tom víc za chvilku), ale liší se v prioritách.

Situační hra se soustředí na postavy vložené do nějaké již vykreslené situace, ať už dynamické nebo statické, a na jejich akce, pozorování, interakce a změny, které v situaci vyvolávají. GM zpravidla dělá hodně přípravy předem a pak spoléhá na své improvizační dovednosti, aby situaci udržel realistickou a zajímavou. Hry jako Amber, který se hodně točí kolem intrik v širší rodině, jsou dobrým příkladem situační hry.

Procedurální hra je založena na představě sledu událostí, které jsou propojené do souvislého řetězu (nebo, pokud rádi tančíte na hraně... do příběhu). GM se na ní také potřebuje dost připravovat předem, ale příprava je konkrétnější než u situační hry - pokud si Situační hru představíte jako velkou krabici věcí, Procedurální hra je série menších krabiček. Připravit Procedurální hru je snazší, ale Situační materiál je znovupoužitelnější. Detektivky jsou dobrým příkladem.

Hry s Cílem jsou se, jak název napovídá, točí kolem cíle, který se hráči snaží splnit. Rámec okolo cíle může být volný nebo strukturovaný, ale cíl je vždy tím, co hru táhne dopředu. Zločinecké hry jsou prakticky zcela orientované Cílem - bez cíle hra pořádně nefunguje.

Znát rozdíl mezi těmito přístupy může pomoct předejít zmatkům při vedení hry, protože tyto přístupy jsou i o hráčských čekáváních. Když hráč očekává situační hru, ve které bude mít spoustu svobody aby se potloukal okolo za jakoukoliv třpytivou tretkou která ho zaujme, tak bude velmi frustrovaný, když GM ke hře přistoupí procedurálně.

Samy o sobě tyto prvky tvoří velmi omezený obrázek toho, co se ve hře skutečně odehrává. I když to jsou věcné metody hraní, jen velmi málo her bude čistě jedním z těchto typů. Jde o přístupy, které hru formují, ale mnohem zajímavější věci najdete mezi nimi, tam, kde se jednotlivé koncepty kombinují. Tohle:

...pak začne vypadat takhle:

Takže, co jsou tyto nové kategorie? Zůstaňte na příjmu!

Druhá dobrodružná triáda

Originál, prosinec 2010

Takže, pro připomenutí. Předkládám, že tři základní modely a síly pohánějící dobrodružství jsou Procedurální (sekvence scén nebo dění směřujících k odpovídajícímu závěru), hnané Cílem (středně otevřená hra s cílem poskytujícím povšechné směřování) a Situační (ve kterém jsou postavy vrženy do situace, která se bude vyvíjet v reakci na jejich jednání).

Prezentuji je jako triádu spíše než jako škálu, protože je snadné vidět, jak se tyto tři navzájem mísí - a popravdě je vzácné vidět hru, která by se soustředila jen na jeden tento přístup, a je ještě vzácnější, pokud u něj i zůstane. Namísto toho se skutečné hry nacházejí v prostoru mezi těmito vrcholy a dají se s jejich pomocí obecně popsat.

Mezi Situací a Procedurou máme Průzkumnou hru, kterou bysme mohli přesněji nazvat jako postupovou. Model je jednoduchý: Když hra začne, hráči se nachází v konkrétním místě nebo situaci (jako je malé město poblíž hlubokého podzemí) a jak hra postupuje, množství lokalit které jsou hráčům k dispozici se rozšiřuje. To je nejspíš nejčastěji k vidění ve videohrách, ale je to i běžná součást DnD her a vydaných DnD dobrodružství. DnD 4e model přesunu ze světa do vnitřních sfér a pak dál do vnějších sfér je toho také dobrým příkladem. Procedurální prvky se točí kolem postupu ze zóny do zóny, ale hra zůstává z většiny situační, protože tyto "zóny" mohou být dost rozsáhlé pro volné hraní v jejich rámci.

Výprava je kombinací Procedurálního hraní a hraní s Cílem: má jasný Cíl (objekt výpravy), ale existuje série kroků, kterými je potřeba projít, abyste se k němu dostali - abyste zabili draka, musíte najít meč, abyste našli meč, musíte najít hrobku, abyste našli hrobku, musíte prohledat archivy atd.

Nakonec, mezi Cílem a Situací máte Sandboxový styl hry (Pískoviště). V tom máte konečný záměr v podobě Cíle, ale není v něm žádné skutečné omezení co do toho jak nebo jakým tempem se k němu postavy propracují.

Tak, to nám dává dohromady šest modelů, ale důležité je poznamenat, že ŽÁDNÝ z těchto modelů automaticky neznamená dobrou nebo špatnou hru - a ani to v nejmenším nenaznačuje. Každý z těchto modelů může dát základ velmi dobrému, stejně jako naprosto příšernému dobrodružství. A to nemluvím jen o o osobním vkusu - mám tím namysli skutečně, naprosto příšernému dobrodružství.

Nicméně, tyto modely mohou být užitečné, když dojde na to pobavit se s hráči o hře. Pokud s nimi o tom můžete mluvit napřímo, tak to je nejspíš nejjednodušší, ale i pokud se nebudete vyjadřovat v explicitních termínech, tak to je něco, na co je dobré pamatovat, zatímco je řeč o tom, co hráči od hry očekávají.

Zajímavý post z diskuse

Sam: Bylo by zajímavé zvážit Zápletku, Prostředí a Postavy jako podobnou triádu sil formujících dobrodružsví/kampaně, a podívat se i na její interakce.

Zápletka + Prostředí = Historie? Zápletka má začátek, prostředek a konec. Prostředí je celé o světě. Historie je mix těchto prvků, vyprávění příběhu o světě, ne?

Zápletka + Postavy = Biografie? Postavy jsou protagonisty, jejich akce, nálady, morálka atp. Přidejte příběh a máte biografii?

Prostředí + Postavy = Atlas. Tady se díváme na obrazy světa a lidí, kteří v něm žijí.