Dobrá dobrá. Jistě se shodnem na tom, že problém je otevřený ekosystém.
Již zmíněné podzemní ekosystémy jsou z velké míry ekosystémy energeticky uzavřené (natolik, nakolik ekosystém uzavřený energeticky může být, tzn zacyklená energie + ztráty). Problém je tehdy, kdy přidáme do takového světa trpaslíky, kteří budou mít příliš velké ztráty na to, aby je tento skromný ekosystém, čerpající svou energii jen ze sirných reakcí nebo obecněji autochemotrofů, uživil. Budou jistě potřebovat mnohem vydatnější zdroj energie. Pomineme-li lidský metabolizmus a představíme si trpaslíky jako živočichy schopné pozřít a efektivně energeticky využít jistý konkrétní typ stravy, na který se přizpůsobili (ony plodiny tak budeme vybírat s ohledem na jejich obecnou stravitelnost), čímž se vyvarujem toho, že trpaslíci nebudou chroupat dřevo, uhlí, přežvykovat trávu a naopak zvládnou dostatečně využít plodnice hub, navrhuji tento model:
Primární produkce: Brambory
Jak víme z andských kultur, brambory se dají efektivně pěstovat, obšem bez použití mechanizace, na kamenitých horských svazích. S vytvořením terasovitých zahrad a zkvalitněním ornice se ve vysokohorských podmínkách, ovšem pod úrovní trvalého sněhu, dá dosáhnout slušného výnosu. Brambory se taky dají slušně uskladnit, buď nakrájením na kolečka a usušením či rozmělněním a několikanásobným sušením na hmotu v jihoamerice zvanou chuno, která by mohla být podobná naší mouce.
Sekundární produkce: Pastevectví
Když nic, vždycky se dají chovat kozy, ovce (případně lamy), poskytující jak maso, mléko, tak i kůže a vlnu. Taky kosti, šlachy atp.
Sekundární produkce: Houby
Jerson se asi začne plácat do hlavy, že tu strkám zase houby, ale jakmile si představíme houby jako doplňkovou stravu, nemusí to být zase takový problém.
Pokud si představíme vývoj trpasličí společnosti a její posun od agrární k techničtěji vyspělejší s budováním podzemních komplexů, kdysi možná sklady, zbrojírny, možná přesun od pouhých podzemních skrýší k trvale obydleným domům, nehledě na možnost lepšího šetření tepla při krutých zimách (všichni známe zemljanky), můžeme si představit hypotetickou situaci, kdy trpaslíci narazili při svém kutání na podzemní jeskyni disponující pramenem vody, malým jezírkem a pár houbami rostoucí z vyplavenin tohoto podzemního ekosystému. Ano, toto by trpaslíky nedokázalo uživit, můžem si představit i to, že se to stalo na mnoha místech pochoutkou pro trpasličí krále a lid k nim neměl přístup.
Proto by je mohlo napadnout začít tato místa hnojit, spousta společností se se svým živočišným odpadem potýkala různě. Některé (evropské "vyspělé" společnosti pozdního středověku) je nechávaly stékat po cestách a doufali v časté deště, jiné byly nuceni předchozím chováním k budování kanalizačních systémů, ale ty odpad odváděly taky jen pryč z města, nejčastěji do řeky, která město živila. Pokud se podíváme na statky a zemědělské usedlosti, zde byl odpad zužitkován, hodil se na pole a zaoral. Podobné využití měl odpad i v mezoamerice, zde se, zejména v Tenochtitlánu u Aztéků, dostal ze zemědělských usedlostí i do města. Fekálie byly vybírány a hnojili se s nimi pověstné plovoucí zahrady, chinampas. Moč byla používána, podobně jako v římě, k praní.
Podobně by mohli řešit situaci i Trpaslíci. Důkladným pohnojením podzemních houbových společenstev a pečlovým vyšlechtěním obvzláště chutných a výživných hub by mohli, když už ne primární, tak alspoň sekundární produkcí zajistit slušné množství potravy a hlavně zacirkulovat živiny a energii zpět do své společnosti. Důmyslný systém průduchů by dokázal odvětrávat jeskyni efektivněji než jen nechání ladem tam nahóře, nehledě na možné využití vznikajícího metanu pro svícení.
edit: Noldo2: Macarát je naprosto hloupý příklad, který byl zmíněn i jen ze srandy. Uzavřený ekosystém, ve kterém žijí macaráti, ti prostě nedokáže vyprodukovat dostatečné množství mloků na uživení byť jen jedinné vesničky.