Předem se omlouvám, já taky nevím kdy zkončit...
Ono by se nejdřív, Tuleníku, měl vymezit pojem 'bůh'. Zatímco ty pojímáš boha jako toho s kapitálním B, který má patent na rozum, jsoucno i nejsoucno, veškerou moc atd. Takový bůh si nárokuje veškerou náboženskou pozornost a jinou víru prakticky vylučuje. Já se zabývám spíše pojetím božstev tak, jak na ně pohlížel spíše starověk, kdy i jeden pantheon byla hašteřivá sebranka, která se společně nějak podílela na historii světa. Každý má dozor nad určitou věcí a navzájem si do zelí moc nelezou.
Typicky se Zeus, pokud ho takový antický hrdina nějak dožere, buď pomstí přímo bleskem a udělá z drzouna škvarek (což ale není taková prča jako dotyčného trápit postupně - a třeba z toho i něco bude), nebo ho chce jen potrápit. Když se takový drzoun na své lodi vypraví někam konat hrdinské činy, tak mu může sice zapálit loď, ale když ho chce někam dostat do potíží, tak se zpravidla sebere a jde za Poseidonem řka "Brácha, nažeň mi toho opovážlivce támhle na ten útes, mám tam pro něho schovaného čupr orla, co mu bude po jednom krást zbylou posádku a nakonec si nechá jeho." Sám to neudělá, to je Poseidonovo pískoviště. Oba se pak odebéřou sebrat si misku many, zlejou se nektarem při sázení se, jestli to orel vyhraje, nebo to bude chtít onačejší překážku. Je to 'bůh', ale všemocnost se nějak nedostavuje.
V rámci takového pantheonu se věřící modlí ke všem najednou. Třebas takový lovec většinu pozornosti věnuje Artemis, ale Héře a Hestii obětuje, aby měl doma klid, Afroité aby mu dcerka rostla do krásy a k Diovi aby mu neprásklo do chalupy. V zásadě takový pantheon pokrývá široké spektrum nevysvětlitelných jevů a lidských činností, které je v monoteistickém systému celé přisouzeno jedinné bytosti, jen je to vnitřní uspořádání jiné.
Pěkným vývojem křesťanství je, jak se původně jediný Bůh izraelitů nádherně rozmělnil. Nemslím teď Otce, Syna a Svatého ducha, ale jednotlivé světce, kteří mají veskrze svou přímluvu schopnost příznivě ovlivnit lidské konání (přiznejme si to - škemrat o stupeň výš výměnou za modlitbu právě k nim. To aby zas věřící s každou kravinou zas neotravovali hned nejvyššího, i když ten má na všechno všechen čas vesmíru a vůbec...), čímž se prakticky objevuje cosi velmi podobné takovému starověkému panteonu božstev s vládcem v čele (akorát se nehádají, neodmlouvají svému vladaři a vůbec jsou to vzorové asketických ctností - ideální poddaní, modelová středověká společnost).
No to jsem se pěkně zakecal... v zásadě jsem chtěl ale říct asi toto - nejdřív si řekněme, co to ten bůh je, a pak to teprve můžeme popřít. Já se nebráním tomu, že takové herní božstvo je závislé na svých věřících. V multiverzu D&D je to ve skutečnosti celkem ohraný koncept. Takové Tu'narath, hlavní sídlo takových těch vyzáblých Githyanki, je postaveno na zkamenělém těle božstva, které bylo zapomenuto. Atheismus je pro typické fantasy nelehká věc. Daleko snažší je popírat tam, kde nelze nic prokázat, ale tam, kde se nějaké 'božské' věci dějí je to horší. Prakticky se takový ateista dostává někam na úroveň tvrzení "Země je placatá", "Hadi se rodí ze země" a "Otěhotnět se může po pouhém polibku". Ve své době to bylo svým způsobem bráno za fakt, ale po prozkoumání to bylo reálně prohlášeno za kravinu. Bohové se díky interakci se stávají už částečně prozkoumanými...