Almi píše:
Jinak, pokud vezmeš jakákoli stará ikonická dobrodružství pro 2e či 3e, tak neuděláš chybu.
Já bych je moc nedoporučoval, imho dobrodružství pro 2e jsou obvykle zasazených do zajímavých kulis (leckteré 2e světy jsou fakt výborné), ale většinou jsou hodně špatná - obvykle je to spíš taková vyhlídková jízda, kde postavy sice zažijí nějaké epické dobrodružství (nebo v horším případě budou koukat na to, jak epické postavy daného světa zažívají dobrodružství) doprovázené radami jak hráčské postavy klepnout přes prsty pokud se rozhodnou dělat něco jinak než dobrodružství předpokládá. Respektive někdy rovnou udeřit po hlavě a dotáhnout na "správné" místo v příběhu - doslova.
3e jsou trochu lepší, ale i taky jsou v nich relativně časté "zvraty", které se dají jen těžko nazvat jinak než podělem na hráče. A obvykle končí dunegonem, který většinou není moc dobrý. Záleží ale na konkrétním dobrodružství, leckteří zkušení GMové si z nich dokážou vybrat ta lepší a udělat z nich zábavnou hru, byť si je obvykle upravují.
1e jsou (aspoň ty první) dost problematická, protože obvykle neobsahují žádný fluff (např. mají nějaká NPC, které mají i nějaké záměry, ale jejich charakter, motivaci a všehno kolem je třeba nějak domyslet). Když už, tak bych šel po těch z let 1984-1988 (např. legendární
Ravenloft, ten mám ostatně sám v plánu někdy odehrát), ty už jsou v tom podstatně lepší a obvykle kombinují nějaký jednoduchý, ale docela dobrý příběh se zábavným dungeonem.
Co se týká D&D dobrodružstvé, mohl by pomoct seznam
30ti (údajně) nejlepších dobrodružství vůbec (doporučuju ignorovat Tomb of Horrors, bez ohledu na umístění - imho jedno z nejstupidnějších a zároveň nejvíc přeceněných dobrodružství ever).
Z těch ne-D&D, resp. skoro D&D - na nějaké 13th Age dobrodružství jsem koukal (naposledy Crown of the Lich king ze zmiňovaných Tales) a řekl bych že neurazí, ale zároveň mě ani nějak zvlášť nenalákaly. Imho je to takové "let's cut the crap and kill something" tj výboné pokud ve skupině rádi, často a epicky bojujete, meh pokud kladete důraz na nebojová řešení a nečekáte že každý nepřítel bude silou přizpůsobený postavám. Pathfinder Paths jsou prý výborné (byť někteří zlí jazykové tvrdí, že jsou určeny spíš ke čtení než ke hraní), já to moc neposoudím protože nemám trpělivost je číst. Ale mají pěkné mapy.
Z českých -
Tross nabízí výborný poměr cena/výkon a zábavu na několik sezení. Zmiňovana dobrodružství z Tarie vypadala dost dobře; my jsme kdysi hráli něco z Asterionu a z pohledu hráče byly docela ok i když nevím jak moc je tehdejší GM (vlastně PJ :) upravoval.
Ne D&D (fantasy) - Enemy Within série dobrodružství k první edici WFRP vypadá velmi luxusně i po skoro třiceti letech po napsání - spousta fluffu, který by člověk čekal spíš v DrD (byliny a jejich efekty), ale zároveň k tomu mutanti, kultisti, nemrtví, ... prostě taková "vesnická fantasy" která má koule... Sborník dobrodružství Ashes of Middenheim k druhé edici taky není špatný. Zřejmá nevýhoda je, že systém není vůbec podobný D&D a staty je potřeba si dodělat (resp sebrat z Monster Manualu). Zas tam ale není nic co by nešlo snadno převést do 5e (vyskytují se tam víceméně ty samé rasy a archetypy postav/povolání, liší se spíš fluffem a celkovou atmosférou).