Vrabčák: Když jsem před časem na netu hledal dungeony (staré DnD moduly a podobně), tak jsem jich několik zavrhnul kvůli rozsahu. A to ne proto, že bych neměl čas to číst, nebo si ho nechtěl udělat, ale proto, že to na mě bylo moc informací najednou a bál jsem se, že v tom při hře budu coby DM plavat.
To, že lidi nemají čas, je podle mě z velké části mýtus. Ano, jsou nepochybně i tací, co tráví většinu času prací a tu trochu, co jim zbyde, s rodinou. To je ale extrém. Většina podle mě tráví volný čas u televize, v hospodě, na chatě, na facebooku, sledováním videí na Youtube, hraním počítačových her a podobně.
Další hromada lidí se syndromem "nemám čas" ho nemá proto, že si ho plánuje a rozvrhuje předem na různé aktivity. Takže jeden večer jdou třeba do divadla, druhý na koncert, třetí na oslavu kamarádových narozenin a pokud si s nimi dopředu a včas nezabookujete nějaký konkrétní termín, tak si na něj prostě domluví něco jiného a pak ten čas opravdu mít nebudou.
Druhá věc je čas, který tím je třeba trávit mimo vlastní herní session. Já mám třeba stolním RPGčkům vyhrazenou opravdu hodně vysokou prioritu. Na hry, které chci hrát, jsem ochoten si čas vyhradit prakticky kdykoliv. Což neznamená, že bych v tu dobu nedělal nic jiného, co považuju za přínosné nebo zábavné, mám i jiné zájmy. Jen jim prostě nedávám takovou prioritu.
Ale i s tímhle přístupem jsem měl obrovský problém, když jsem vedl dlouhodobou kampaň a měl jsem na každé sezení dělat přípravu s tím, že když ji neudělám, tak hra pravděpodobně nebude moc dobrá. V takové situaci tvrzení "nemám čas" nabírá úplně jiný rozměr - neznamená to, že bych ten čas opravdu neměl nebo si ho na to nemohl udělat, ale že ty jiné věci, které bych taky mohl dělat, už mají mnohem větší prioritu než se nutit do nějaké přípravy.
Přitom tvorba hry může být činnost, kterou budu dělat rád a budu z toho pak mít pocit dobře a přínosně ztráveného času. Problém vzniká, až když z toho vznikne povinnost.
Co z toho pro mě plyne:
- pořádně prošťouchnout styly hry, které tohle eliminují.
- víc se bavit o tom, jak organizovat hraní. Tohle je poměrně dost opomíjené téma a při tom imho extrémně důležité.
Jsou hráči, kteří si třeba zahrají rádi, přináší při tom hodně zábavy svým spoluhráčům, ale nejsou ochotni udělat si z toho pravidelnou každotýdenní povinnost. Pravidelně hrající skupina sestavená z malého počtu hráčů, je pro takového hráče v podstatě zabitá, protože jeho absence znamená, že se nebude hrát vůbec, což po čase odradí ostatní.
Přitom se i takový hráč dá při učitém stylu vedení hry a organizace skupiny v pohodě zapojit. Další skvělou příležitostí, která se zatím moc nevyužívá, jsou otevřené hry. A nemyslím tím jen oneshoty. Já třeba teď už delší dobu vedu kampaň, u které opakovaně inzeruju, že je kdokoliv zvaný klidně i na jednu hru. Navíc hrajeme v čajovně, takže o moc přístupnější to fakt už být nemůže. A přes to tu možnost zatím nikdo nevyužil.