Co si vzpomínám, tak po počátečním šoku (to jako už nemám svůj zdobený scimitar s rubíny?) to byla zábava.
Zlodějka utíkající kanály z města, kde na ni byla vypsaná odměna. Bez výbavy. Sebrala někde nějaký řetěz a probojovávala se skrz kroly (půlorky) bezďáky, kteří ji chtěli nejspíš ojet, protože nic cenného neměla.
A přidalo to hodně na uvěřitelnosti - najednou to nebyla hrdinka stylu "se svoji družinou zabíjíme všechno co se hýbe na 20 sáhů okolo", ale holka, která utíkala o život. Za normálních okolností by dávala jednoho za kolo, takhle si spíš udržovala prostor k útěku. Ale utekla. A hráčka to vyprávěla ještě za několik let, když už ty ostatní dobrodružství "nakopali jsme slavně zadky další rodině upírů" trochu splývaly v jedno…
Jindy celá družina první třetinu kampaně dělala pro sicca, který s její pomocí odstranil konkurenci a nakonec na družinu hodil i nějakou další špínu. Družina skončila uvězněná a odsouzená k popravě. Nějak se podařilo utéct a ten hajzlík sicco (zhruba na úrovni družiny, žádný velký pán) se stal hnacím motorem zbylých dvou třetin kampaně. Dělal pro hlavního záporáka, ale pomsta na siccovi byl zlatý hřeb. Poražení záporáka spíš rutina :) Viz. kapitola Tohle je osobní!
A jednou při hře vysokých úrovní se stalo, že družina koupila loď, o kterou přišla někde v bouři. Zachránila se jen s tím, co měli na sobě. Hraničář s těžkým srdcem prodal svoji mithrilovou kroužkovku za normální kroužkovku a k tomu novou loď i s posádkou a zásobami. Byla to oběť, ale na druhou stranu to byla machrovinka. A samozřejmě se to pak promítlo do slávy postavy (nejen expy a výbavou se odměňují postavy).
P.S. Považuji za samozřejmost, že družina i GM mají stejný cíl - bavit se. GM má za úkol vymýšlet překážky, občas i pády družiny. Ale nedělá to kvůli tomu, aby dokázal jaký je husťák, ale aby pak byl úspěch o to výraznější.
Všechny zmíněné případy vedl jeden kamarád, náš první PJ. Bylo to na kolejích, banda kamarádů, kteří jsme spolu byli skoro pořád. Možná i proto to nikdo nebral jako podraz, ale jako součást hry. I při té cestě na popraviště jsme věděli, že tady příběh nekončí a že je to ono dno, od kterého se zase odrazíme.