Na dovolené byl s námi i synovec (13 let) a s ním i jeho dva kamarádi (10 a 14 let). Navrhl jsem jim, jestli si nechtějí spolu s mojí dcerou (9 let) zahrát D&D, a souhlasili. Hráli jsme Ztracený důl ze Začátečnické krabice.
Než se podělím o své zkušenosti, něco k RPG historii těch kluků: Synovec hrával asi 2 roky DrD II v DDM (tu původní verzi před revizí), kde hrával kejklíře. S DrD 1 zkušenosti nemá (zná ho jen z doslechu) a považuje je za stejnou hru. S těmi dvěma kamarády na různých nepravidelných setkáních hrávají free-form DrD, tedy takovou tu hodně volnou odvozeninu - vyprávěcí formu - co hrávají děti na výpravách během pochodu. Synovec hraje PJ a ti dva různé postavy. O D&D synovec věděl jen to, že je to nějaký původní Dračák, co je ale v angličtině (tudíž pro něj nepoužitelný). Dva jeho kamarádi jsou taky angličtinou nepolíbení (dokonce se ptali, co to znamená to Dungeons & Dragons v češtině). O D&D nikdy předtím neslyšeli. S dcerou jsem během předchozích prázdnin odehrál Bílý hrad a Tajemství dubu (obojí jsou dobrodružství z DrD 1 PPZ) v pravidlech DnD 5e, takže ta už zkušenosti s DnD má.
Jako první všechny nadchla má zástěna s malbou draka. To je tato:
Když viděli, že deníky postav jsou v češtině, tak si pořádně oddechli.
Začali jsme hrát. Během prvního večera jsme odehráli přepadení s gobliny, vystopovali vstup do jejich doupěte (ale dál se neodvážili), pak doručili zásilku do Fendelveru a hned poté vyrazili opět k doupěti goblinů. U vchodu byli napadeni strážemi (skrývajícími se za keři), a protože kouzelník během přestřelky padl na 0 životů (ale dostal se z toho), tak se raději stáhli a přenocovali kousek dál v lese. Tam jsme sezení ukončili.
Už v té chvíli z toho byli nadšení (hlavně ten nejstarší). Nejvíc se jim líbilo, jak hra podporuje skupinovou spolupráci (a nutno dodat, že nejen pravidla, ale i já z pozice PJ). Pochopil jsem, že doteď hráli to vyprávěcí DrD vesměs jako souboj hráčských postav mezi sebou (když se jim zajedl boj proti nestvůrám). Taky se jim moc líbilo, jak se vzájemně doplňují schopnosti jednotlivých postav.
Druhý večer vyslali toho postavu toho desetiletého kluka na průzkum do útrob jeskyně. Strážnice byla zrovna opuštěná, tak bojovník (jménem Terminátor) vstoupil dovnitř. Vlezl do té postranní místnosti s vlky. Těch se lekl a běžel zpět za zbytkem družiny. Ti se mu vysmáli, že nic v podstatě nevyzkoumal a poslali ho tam znovu. Tentokrát s ním šla i postava mé dcery (taky bojovnice jménem Nella). Šel s nimi i synovec (ten hrál elfa kouzelníka jménem Draco), který na ně seslal
spánek, ale bohužel uspal jen jednoho vlka a zbylé dva vydráždil. Ti během chvilky vytrhli řetězy a vrhli se na ty tři hráčské postavy. Bitva to byla perná, ale vlci byli poraženi. Pak do jeskyně a té postranní místnosti přišel i zbytek družiny. Na konci místnosti objevili jeskynní komín, do kterého opět vyslali Terminátora. Vylezl až do jeskyně vůdce skřetů. Tam zůstal přikrčený a čekal, až zbytek družiny vyleze za ním. Ti to ale po pár neúspěšných pokusech vylézt vzdali a aniž by čekali, až Terminátor sleze zpět dolů, vydali se hlavní chodbou na sever. Došli na dohled mostu s goblinem, kde prohráli iniciativu a v dalším kole je smetla přívalová vlna a vynesla je před jeskyni. Tam za nimi došel i Terminátor, kterého vlna nesmetla (díky tomu, že nebyl v hlavní chodbě). Tam jsme skončili druhé sezení.
Třetí den za mnou přišli maminky těch hochů, že řeší spor. Synovec za mnou přišel s tím, že hráč Terminátora se vychloubá, že je nejsilnější a může je všechny zabít. Během hry mi ale přišel spíš zamlklý a submisivní. A hned mi to došlo. Vlastně dvě věci: 1) I v reálném životě synovec a ten starší kluk jsou spřáhnutí proti tomu (nej)mladšímu. Tomu jistě nevyhovovalo, jak ho všude posílali samotného, protože se bál o svou postavu. Aby zakryl svůj strach, tak se to snažil přebít vychloubáním. 2) Když děti hrají s dospělým, tak k němu nejsou úplně otevření, jako když hraje jen čistě dětská skupina, a spoustu věcí si nechávají pro sebe (to mi docvaklo i díky Jersonově popisu jeho vedení v DDM, tímto ho zdravím). Těm starším jsem řekl, čím si myslím, že je to způsobeno a že mají hrát víc skupinově a nerozdělovat skupinu i pro své dobro. Toho nejmladšího jsem si vzal stranou a ten mi potvrdil mé předpoklady. Řekl jsem mu, ať se sebou nenechá tolik manipulovat, a když se mu něco nebude líbit, ať to dá najevo. Pro sebe jsem si z toho vzal ponaučení, že když hraji s dětmi, tak musím dbát i na výchovnou roli a víc bojovat proti případnému utlačování hráčů/postav.
Večer během sezení se tentokrát všichni vydali hlavní chodbou na sever. Goblina na mostu sestřelili dřív, než stačil zakřičet: "Potopa!" Šli chodbou dál, ale nehodili si na Nenápadnost moc (tulák dokonce přirozenou 1) a jeden goblin z další místnosti si jich všiml dřív, než oni jeho. V prvním kole (když byli překvapení) zařval: "Potopa!", vystřelil po nich a schoval se do postranní chodby. V příštím tahu opět celou družinu smetla přívalová vlna (na ni si vždycky hodili málo). Poté se opět vydali zpět hlavní chodbou na sever. Tentokrát se jim naopak hod na Nenápadnost hodně vydařil a šli do té postranní chodby, kam předtím zalezl ten goblin. Došli do místnosti se zásobárnami vody. Synovec si všiml, že jeho elf kouzelník umí goblinsky, tak se s nimi pokoušel vyjednat vydání zajatce Sildara. Ti mu řekli, že jestli chce vyjednávat o jeho propuštění, musí si to domluvit s Yímikem. Zavedli družinu do místnosti 6. Tam se družina domluvila s Yímikem, že jim Sildara vydá, když zabijí vůdce skřetí tlupy Klarga. Musí ho ale zabít a nic mu nesmí sebrat, protože po smrti Klarga všechen majetek přechází na Yímika. Družina se tedy odebrala přes most do místnosti 8 s Klargem. Tam proběhl nelítostný boj s hlavním bossem. Chvíli to vypadalo i na TPK, ale nakonec se družině podařilo Klarga a jeho pohůnky pobít. Postavy poté prohledaly i místnost, ale vzít poklad se bály. Vypily jen léčivé lektvary. Poté se s Klargovou hlavou vydali za Yímikem. Ten jim za 12 zlatých slíbil, že když sejdou pod strmou chodbu (na místo na mapě označené číslem 4), tak jim tam živého Sildara shodí. Musí ho ale vzít a okamžitě doupě opustit a nikdy se už nevrátit. Postavy souhlasily. Po vyzvednutí Sildara ale hobita tuláka napadlo, že by si ještě těsně před odchodem mohl Terminátor odskočit do místnosti s vlky a tam vylézt komínem a sebrat poklad dřív, než tam dorazí Yímikovy pohůnci. To se podařilo. Když se Terminátor vyšplhal nahoru, řekl jsem mu, že už slyší přicházející gobliny. Toho napadlo truhlici odsunout a shodit dolů komínem (měl sílu 16/+3, nejvyšší z družiny). Pak rychle slezl dolů, všichni si nabrali do kapes peníze (nechal jsem je náhodně hodit kostkami na množství stříbrňáků a měďáků) a vzali i drahou sošku. Pak utekli i se Sildarem do Fendelveru. Tam získali i druhou úroveň.
Tak naše dobrodružství skončilo.
Hráči byli totálně nadšení. Strašně se jim líbil příběh toho dobrodružství. Doteď byli zvyklí jen na popisy různých soubojů, ale takhle komplexní příběhové dobrodružství dosud nezažili. A hned se ptali, kdy zase můžeme pokračovat. Naše společná dovolená totiž končila. A to byl problém.
Oběma maminkám se Dračák hodně líbil. Jak kluci začali spolupracovat a jak moc je to všechny bavilo. Do té doby slyšeli o Dračáku to, že je pro nerdy a divný týpky, ale takto podané se jim to moc líbilo. Jedna maminka dokonce navrhla, že by mohla vést hru dál ona, ale pak to sama zavrhla, protože by neměla dostatek času na přípravu ani nastudování pravidel. Synovec sice měl nadšení a měl by i čas na nastudování pravidel, ale tomu zas chybí určité sociální dovednosti a jakýsi nadhled a nestrannost. A zbylí dva kluci už s ním nechtěli hrát jako s PJ, když viděli, jak jinak se dá hraní vést. Nejstarší kluk měl ADHD a bylo nad jeho síly nastudovat pravidla a dobrodružství. A nejmladší hráč zas neměl dostatečnou autoritu být PJ. Takže jsme se domluvili, že někdy během prázdnin uděláme ještě jeden víkend, kdy odehrajeme zas kus dobrodružství. Všichni hráči se strašně moc těší.
Já už jen přidávám postřehy, že když je PJ zkušený a znalý pravidel, tak se to s těmi kluky dalo a během hraní se v pravidlech orientovali. Že by ale vzali příručku (byť jen Základní pravidla - Basic Rules) a nastudovali je, to už bych po nich chtěl moc. A vést celé dobrodružství, to by bylo už zcela nad jejich síly - až na bratrance, u něj by ale hra trpěla z jiných důvodů, jak jsem psal: z jeho pozice "PJ má vždy pravdu" a tím, jak chce mít nad hrou i hráči absolutní kontrolu. Ale třeba z toho vyroste... Co ale musím znovu ocenit, jsou ta wizardí dobrodružství. To ty kluky vážně bere a jsou z toho paf. Na samotných pravidlech D&D pak znovu oceňuji to, jak podporují vzájemnou spolupráci hráčů, zvlášť v té věkové skupině 10-15 let.