Vzhledem k tomu, že se mi vybavil jako první a dosud ho nic nepřebilo, tak můj nejsilnější herní zážitek je smrt mé oblíbené, roky opečovávané postavy elfího paladina Ae~Rijana.
Udělal jsem si ho v euforii nad (tehdy novými) pravidly Dnd 3e, které konečně umožnily mít za paladina i jinou ráci, než člověka s Char 17. :) Ačkoli byl několikráte vážně blízko smrti, Ae nikdy nezemřel, nepotřeboval žádná oživovací kouzla ani jiné berličky. Protloukl se poctivě od 1. až na 20. úroveň. Myslím, že v reálném čase jsem ho hrál asi tři roky...
Nakonec čelil asi největší možné výzvě jeho světa - na povrch země a světlo dne se vyvalila pekelná armáda ohnivých obrů a divně mutovaných skřetů a jiných stvůr, vedená nekromantickým polobohem. Měla srovnat se zemí celý kontinent. Protože Ae~Rijan téhle armádě nechtíc pomohl se na jeho svět dostat (taky dobrá historka, ale to už by bylo moc dlouhé), postavil se do čela těch, kdo jí chtěli vzdorovat.
První zkusmé střety ukázaly, že vedení armády je fakt neskutečně silné. Neustále jsme dostávali na frak, utíkali na poslední chvíli, nepříteli způsobovali jen malé ztráty. Nakonec v jednom z bojů byl i náš první padlý - věrný oř Ae~Rijana Hartakan. Kdo zná paladiny z 3e, ví, že jeho věrný oř není žádné ořezávátko. Přestože jsem měl možnost nechat ho oživit, nechtělo se mi. Pekelná armáda už byla blízko a střet s ní se zdál beznadějný. Nač ho oživovat? Jen aby mohl se mnou padnout znovu? Byl to přítel, a tohle se kámošům nedělá.
Pohřbili jsme ho do mohyly z kamení jako symbol našeho vzdoru a začali plánovat poslední šílený útok přímo na velitele armády, toho pitomýho poloboha :))
Čas to už asi zabarvil, nicméně vzpomínám si na to takto: Spoluhráči vymýšleli jednu fintu za druhou, jak se dostat na kobylku nikdy nespícímu Černému princi, nekromantickému mistru obývajícímu nemrtvé tělo nabité negativní silou. Já se toho účastnil bez obvyklého elánu. Normálně hýřím optimismem :), tenkrát mě přepadla taková melancholie a beznaděj, jako asi nikdy. Nakonec jsem je mám pocit nechal plánovat a pak si jen dal sdělit výsledek.
Když jsme druhý den, opředení ochrannými kouzly, neviditelní, klouzali vzduchem přímo k pohyblivému trůnu Černého prince, sedícímu uprostřed té třicettisícové armády oblud, obklopený čtyřkou drsně vyhlížejících obrů s tasenými dvouručními meči, jenom jsem vrtěl hlavou.
Co já tady dělám? Pak dal náš kouzelník pokyn a všichni jsme na obry vrhli nějaké svinstvo, na kterém pracoval celou noc. Šlo o jediné, kamkoli je zasáhnout, ty velké, v zásadě nehybné obry. Hodil jsem 1. Mohli padnout dva obři, já svého zcela minul, takže se na nohou udrželi tři strážci. V příštím okamžiku jsme se vrhli do útoku. Všichni se báli jít blíž, mě to bylo jedno - chtěl jsem jediné, konečně praštit toho nádivu, pomstít Hartakana! A všechny ostatní, koho jsem věřil, že jeho armáda sprovodí ze světa.
Dal jsem do toho všechno a výsledkem byla rána, která Princem vážně otřásla. Svaté kladivo mu vypálilo do neživého masa sluneční znamení mého boha tak hluboko, že z toho skučel bolestí. Mávl rukou a jen tak mimochodem se nás všechny pokusil zabít nějakým temným kouzlem. Se štěstím jsme všichni odolali. Dál už si to příliš nepamatuji. Myslím, že se mě pokusil zabít ještě jednou, nějakým ještě drsnějším kouzlem. Ani tomu jsem nepodlehl, kladivo v mé ruce se třáslo touhou znovu udeřit do toho třikrát prokletého těla. A on se toho bál...
V tom okamžiku ale začali jednat už i stráže. Pod strašlivými údery jejich obřích mečů lítaly nejprve plechy mé zbroje, pak má krev, maso a kosti. Poslední úder posledního z nich mě zasáhl už na zemi a poslal mou duši na cestu za Hartakanem a mým bohem.
V tom okamžiku mi bylo náhle úplně jedno, co se stane se zbytkem družiny a se světem - Ae~Rijan byl mrtvý a mě bylo jasné, že mrtvý i zůstane. Zvedl jsem se a nechal ostatní chudáky bojovat proti tomu zmetkovi samotné další tři nebo kolik hodin, než se jim podařilo (s pomocí CP) Prince zabít a znovu ustoupit. Nikdo jiný už tam nepadl.
Tehdy mi to tak nepřišlo, ale dnes si myslím, že jsem si svou smrt sám přál. Jen jsem asi doufal, že bude o něco heroičtější, než "být během jednoho kola rozsekán ochrankou". :)))
Ale v skrumáži bitvy se to ztratilo a projevy na pohřbu Ae~Rijana byly skvělé. ;)