Log píše:
Sorry, ale jsem černokněžník.
Moc dostávám od patrona, propůjčuje mi ji na základě nějaké naší dohody (kterou mám vždycky vymyšlenou, i když se málokdy dostane do hry).
Zrovna černokněžník tomu volání podlehl, takže toto dilema jsem řešit nemusel.
Meesha píše:
Shadowe, věděli hráči o tom že tam takovéhle perličky budete mít, nebo se o možnosti téhle situace dozvěděli až když jsi jim ji předložil?
Jak se to vezme. Věděli dvě věci: 1) Když půjde o duši, bude to z hlediska herních mechanik něco, co je posadí na zadek. 2) Budou se dostávat do morálních dilemat spojených s herními mechanikami, kde půjde fakt o hodně. To, že půjde i o úrovně postav, jsem jim zdělil docela záhy.
Ty, kteří tu vidí červený hard, mohu ubezpečit, že moji hráči mají hafo možností, jak si vzít jinou postavu nebo to i nějak jinak mechanicky pořešit, pokud by jim bylo něco vážně proti srsti, co by jim třeba totálně otrávilo hru tak, že už by třeba nechtěli hrát dál.
Na druhou stranu: jak píše Sirien, volba to byla pro všechny. Pozor: SPOIL ALERT! Přeskočte na další odstavec. SPOIL ALERT! Zrovna to, že i zákonně dobrá postava podlehne peklu je skoro klišé i v tomto dobrodružství. Vždyť hlavní záporačka je padlý anděl, co se nechala zlákat vidinou moci. A tak bychom mohli pokračovat: Thavius Kreeg, bývalý veleklerik Alturelu, který se objetoval za město, aby ho zachránil před upíry, padlý elturelský paladin Haruman, padlý elturelský paladin Olanthius, nyní oddaný rytíř Zariel atd. Oproti tomu Ulder Havranec, velkovévoda Baldurovy Brány, který se zlákat nenechal, ale za to se propadl do pekla a návrat do Baldurovy Brány mu byl zapovězen. Bylo by skoro svakorádeží tam tu morální volbu nedat. U zlých postav šlo taky o volbu: Zaprodat se Belovi, nebo se mu nezaprodat a vytvořit vlastní entitu, podobně jako třeba Dračí královna? Nebo si počkat a zaprodat se někomu jinému?
Šel jsem do toho hlavně z toho důvodu, že celé to dobrodružství tahají postavy z hlediska herních mechanik, konkrétně Nebezpečnosti (CR), za mnohem kratší koenc. Celkem běžně potkávají protivníky s nebezpečností o 10 a víc vyšší (někdy i o hodně vyšší) než jsou samy. Celé je to pak dost jako o kohoutkovi a slepičce, kde se v podstatě plní rozkazy někoho jiného. Chtěl jsem nastolit jinou situaci, respektive dát jí šanci (konečně rozhodnutí nechávám vždy v rukou hráčů). To byl konečně Belův argument vůči paladinovi a klerikovi: "Teď tu hrajete druhé housle a necháte s sebou zametat. Na 20. úrovni budete rovnocennými soupeři. A rovnocennými partnery pro vyjednávání se Zariel. Konečně budete mít v rukou osud Elturelu i Baldurovy Brány tak, jak jste si to vždycky přály." Pochopitelně šlo o lákání arciďábla a tak je to nutné brát, ale myšlenku to rozhodně mělo (jinak by na to nikdo nepřistoupil). Zároveň to dalo možnost si zahrát na 20. úrovni (to se nestává každý den) a pojmout to dobrodružství jinak, než jak ho zamýšleli autoři.
Osobně jsem ale z výsledku překvapený. Když jsem rozbaloval ty lístky, skutečně jsem netušil, co tam bude (bylo to jinak, než jsem se domníval, že to bude) a hodně mě to překvapilo. Vytvořilo to ale situaci, které se nebojím. Spíš konečně to otevřelo prostor pro opravdovou improvizaci a nečekané. Taky je to naprosto bezprecedentní situace nejen v tomto dobrodružství, ale v celé mé herní kariéře a myslím, jak je vidno i z reakcí tady na Kostce, i napříč celým DnDčkem. Není to ale nic, s čím by si to dobrodružství nebo pravidla DnD (a 5. edice zvlášť) neporadily a na co by nebyly připraveny. Já jsem taky připraven. Jak to bude dál? Nemám vůbec tušení. To je (hlavně) v rukou hráčů a mé situační improvizace.